(130***) Všechno nejlepší!

Podcast: Play in new window | Download (Duration: 11:18 — 14.6MB)

SUBSCRIBE to slowczech RSS

Ahoj! Jak to jde? Dnes budu všechno říkat jenom česky. Mám pro tebe vyprávění Klárky. Nejdříve vysvětlím nějaké věty, co Klárka říká. A potom ti přečtu její vyprávění. Klárka totiž včera slavila 27. narozeniny a vypráví o tom, jaké to bylo. Nejdříve je Klárka nespokojená, protože je jí už 27 let a má pocit, že je stará. Říká “Ten čas ale letí!”, to znamená, že má pocit, že mám málo času a že chce dělat hodně věcí.

Například Můžu mít pocit, že jsem v té nové práci jenom rok, ale už jsem tam čtyři roky a za čtyři roky jsem nic neudělala. Ale “To je život”, říká Klárka. C’est la vie. Klárka také připravila čokoládový dort – říkáme, že je to “sladká tečka na konec”, tedy něco malého a pozitivního na konec. Nemusí to být jenom jídlo, ale většinou ano. Klárka také říká “Mmm, to je moje!”. To znamená, že to je něco, co má opravdu ráda. Nějaké jídlo nebo aktivita, kterou miluje. Například pro mě osobně “Cizí jazyky, to je moje!” To znamená, že mám ráda cizí jazyky a rozumím jim a baví mě to jako hobby. No, a oslava skončila v 5 ráno. Je to trochu pozdě, ale Klárka říká “Jít spát v pět, to se čas od času dá.” To znamená, že to je čas od času akceptovatelné. Že občas to je oukej. Ale ne každý den. Můžu taky říct: “Ten řízek se dá.” To znamená, že má akceptovatelnou chuť, že to není delikatesa.

Tak a teď tedy ten příběh o Klárce a jejích narozeninách.

Klárka vypráví: “Když jsem se dnes ráno probudila, uviděla jsem na displeji telefonu 10 smsek a 24 zpráv v messengeru. Jéé, jsem ráda, že na mě kamarádi nezapomněli. Jsem ráda, že mi tolik lidí přeje všechno nejlepší k narozeninám. No jo, je mi o rok víc. Už zas. Dřív, když jsem chodila na střední, jsem se moc těšila na osmnácté narozeniny. Budu moct pít alkohol, budu moct mít a řídit auto, budu mít svobodu – říkala jsem si. A dnes je pravda, že je fajn být dospělá a mít svobodu. Ale někdy jsem smutná. Jako třeba dneska. Dneska je mi už 27 a mám pocit, že čas běží moc rychle. Ten čas ale letí, říkám často.

Ale to nevadí, to je život. A tak, když jsem na displeji telefonu uviděla 10 smsek a 24 zpráv v messengeru, byla jsem spokojená. Navíc jsem věděla, že se večer sejdu s fajn lidmi. A tak to byl nakonec perfektní den. Na večer jsem pozvala kamarády. Všichni kamarádi, kteří slibili, že přijdou, opravdu přišli. Nakoupila jsem víno, sekt a pivo, taky jsem připravila chlebíčky, zeleninové a sýrové mísy. Mám také moc ráda sushi a jako každý rok pro mě můj nejlepší kamarád připravil vynikající maki a sushi. Pracuje totiž v jedné z nejlepších japonských restaurací, a tak je na sushi odborník. Jo a abych nezapomněla, taky jsem upekla čokoládový dort. To byla dobrota. Dort byla taková sladká tečka na konec. No jo, čokoláda, to je moje!

Nechtěla jsem dárky. Ale jak sám/sama víš, přátelé vždycky nosí dárky. Dostala jsem velkou kytici růží a hodně dárků, které mě překvapily. Nejvíc mě překvapil velký plyšový medvěd. Je skoro větší než já! Teď se mnou spí v posteli, hehe. Společně jsme si připili na zdraví, sfoukla jsem svíčky na dortu. Měli jsme dobrou náladu. Popíjeli jsme víno a pivo a tancovali. Celkově jsme se dobře bavili.

Jen jeden člověk nebyl s oslavou narozenin spokojený. Soused! Tenhle soused, který bydlí o patro výš, pořád na něco nadává. Pořád je s něčím nespokojený. Přišel, zaťukal na dveře a oznámil mi, že děláme moc hluku. S úsměvem jsem se omluvila a vysvětlila mu, že dneska slavím narozeniny. Pozvala jsem ho na skleničku, ale odmítl. Nicméně mi popřál všechno nejlepší a šel spát. Řekl mi, že si dá špunty do uší.

Tak doufám, že se soused dobře vyspal. Já jsem se totiž moc nevyspala. Slavili jsme do pěti do rána. Někteří toho vypili moc a pak byli opilí. Ale většina byla jenom unavená. Musím říct, že to byla skvělá oslava. Mám moc ráda oslavy narozenin. Vždycky si dobře pokecám s přáteli, dobře se najím a napiju. A jít spát v pět, to se čas od času dá.”