(134*) Moje dovolená v Gruzii (beginner version)

Podcast: Play in new window | Download (Duration: 10:41 — 14.5MB)

SUBSCRIBE to slowczech RSS

Ahoj. Měsíc zpátky jsem publikovala epizodu o Gruzii. To byla ale epizoda pro advanced level. Dneska mám stejné téma, ale jednoduchou, ne komplikovanou, verzi. So the content is the same, obsah je stejný, I have just simplified the sentences and vocabulary, jsou jednoduché věty a jednoduchá slova. If you understand the Czech language much better, you can listen to both versions and from this beginner one get the idea of the advanced one. Tak, jdeme na to!

Madloba (მადლობა), gaomardžus (გაუმარჯოს), kargad (კარგად)… Byla jsem na dovolené v Gruzii. A tam jsem se naučila gruzínská slova. V Gruzii mluví gruzínsky a já jsem tam byla dva týdny.

Gruzie je fakt moc krásná země. Už šest let říkám “Chci vidět Gruzii.” Šest let zpátky jsem totiž byla ve Francii a potkala jsem Gruzínku Mariam. Mariam je dneska moje dobrá kamarádka, má moc ráda svoji zemi a hodně mi o svojí zemi řekla. A potom jsme já a partner viděli na internetu letenky za 300€. Zpáteční letenky pro dva. Z Rakouska do Gruzie. A tak levné. Paráda! No, tak jsme ty letenky koupili.

Jaký byl náš plán na dovolenou? Plán nebyl. Měli jsme jenom letenky. Víc ne. Znali jsme datum odletu, znali jsme datum příletu, ale nevěděli jsme, co budeme v Gruzii 14 dní dělat. V batohu jsme měli tričko, plavky a mikinu. A říkali jsme si: v Gruzii se adaptujeme na aktuální situaci. Prostě budeme improvizovat. Někdo nám například řekne “Tohle místo je super, tam musíte jet” a my tam pojedeme. Pracuju jako freelance a každý den něco plánuju a organizuju. A tak jsem nechtěla plánovat a organizovat dovolenou.

Odlet na dovolenou byl taky zajímavý. Autobus na letiště jel v pátek v 8 večer. Začali jsme se připravovat na dovolenou v pátek v 18:30. Hahaha. No, ale potom, další den, letadlo přiletělo do Gruzie do Kutaisi, my jsme vystoupili z letadla a bylo to moc příjemné. “Jupí, začíná dovolená,” říkali jsme. V Kutaisi jsme měli přes airbnb zabukovanou jednu noc, taky jsme šli do restaurace a na procházku po městě. Kutaisi je od Brna 3 000 kilometrů daleko. A 34 hodin autem. Ale auto je nebezpečné. Nemůžeš jet přes Krym a Abcházii. Je lepší jet přes Turecko anebo jako my, letět letadlem.

Jak cestujeme? Když chceme dobrou restauraci, ptáme se lidí v obchodě. Mluvíme pantomimicky, haha, tedy používáme pantomimu. Ukazujeme, že máme hlad a že chceme dobrou restauraci. Lidé (“ne-turisti”) vždycky ví, kam jít. No , a tak jsme první den v Gruzii měli opravdu chutné jídlo. Zeleninu, maso, sýr, pivo, mmmm… to byla dobrota!

V Gruzii jsem chtěla vidět dvě věci: hory a Mariam, gruzínskou kamarádku. Nejdřív jsme jeli do hor. Miluju hory! Jeden muž nám doporučil města Oni a Utsera. Je to jenom 5km od Jižní Osetie a 30km od Ruska. Rusko už víc než 10 let okupuje Osetii. Hory jsou tady zavřené a cestování je komplikované. Lidé tady nemají rádi Rusy. Ale hory jsou tady fakt krásné!

Chtěli jsme tady zůstat dva dny. Nakonec jsme zůstali tři dny. Hory okolo mají 3 500 metrů. Druhý den jsme došli do výšky 1 700 metrů. Super! Já jsem věděla, že příroda je tady krásná. Ale v reálu je krásnější. Je překrásná! Opravdu! Navíc maminka Olga mi řekla o historii rodiny a o historii Gruzie. Například každý Gruzínec zná královnu Tamaru. Je to první žena, královna, která vládla už ve 12. století. Jojo, v Oni a Utsera to bylo moc fajn.

Umím trochu rusky. A to bylo fakt praktické. V Gruzii jsme jezdili stopem. Stopovali jsme. To znamená, že jsme nejezdili autobusem ani vlakem ani naším autem. Stopovali jsme auta. A řidiči zastavovali a my jsme s nimi jeli jejich autem. A oni mluvili gruzínsky nebo rusky.

Lidé v Gruzii jsou opravdu moc fajn. Čtyřikrát jsme měli štěstí na kamion. Když jedeš v Gruzii kamionem, nemáš strach. Je to bezpečné a pohodlné. A hodněkrát nás lidé vzali dál, než bydleli. To znamená, že jsme jeli například 20 kilometrů, potom jsme viděli jejich dům, ale oni jeli ještě 10 kilometrů navíc. Protože náš dům, náš hote, náš guesthouse byl dál. Lidé jsou v Gruzii opravdu skvělí. Dávají víc než mají. To my v Evropě neděláme.

Cestování stopem je sranda. Je to legrace. Obecně, řidiči jezdí rychle. 130 km/h ve městě, to je extrémní. Jednou jsme ale v autě pili domácí víno, jednou jsme jeli mini autem, kde už seděla maminka, tatínek a tři děti. A nebo taky například jeden řidič, který s námi jel 10 kilometrů navíc, říkal: “Jéé, tady jsem nikdy nebyl. Cítím se jako turista. Děkuju vám!” To všechno byly moc milé momenty stopování.

Můžu o dovolené v Gruzii psát a mluvit dlouho. Ale myslím, že to už stačí. Myslím, že už máš dost, haha. Řekni mi – taky jsi byl(a) v Gruzii? Jestli ještě ne, tak šup šup! Stojí to za to.