(083***) Ty si ale žiješ! Ty se máš! (spoken)

Podcast: Play in new window | Download (Duration: 3:01 — 3.8MB)

SUBSCRIBE to slowczech RSS

A: Tak co, jak se ti líbí v té Austrálii?

M: Hele, úplně boží! Bydlim hnedka vedle moře, takže chodím skoro každý ráno plavat do vln. Je fakt, že vobčas je dost zima, ale člověk si rychle zvykne.

A: A jak dlouho tam už vlastně seš?

M: No, už to budou tři roky. Původně sem si myslel, že tam zůstanu jen na pár měsíců. A pak se mi tam furt líbilo a tak… a vidiš, jak ten čas letí!

A:  Tyo, já sem v Austrálii nikdy nebyla. Vlastně sem se nikdy nedokodrcala dál než na Slovensko. Ty se ale máš, úplně ti závidim.

M: No, tak přijeď – třeba i jen na tejden, na dva.

A: No jo, tobě se to řekne. To neni tak jednoduchý. Musim si vzít dovolenou a navíc ani nemam prachy na letenku. Ale třeba někdy časem…

M: Když sem odlítal, prodal sem všecko, co sem v Česku měl, jen abych si moh’ koupit tu pitomou letenku. A přijel sem sem, měsíc sem drhnul nádobí u kámoše v hospodě. A pak teprv jsem měl aspoň na ňáký to občasný pivo. Hele, řeknu ti, že to neni žádná sranda. Je to docela fuška se uchytit v cizině. Ale stojí to za to!

A: Ty vo tom tak hezky vyprávíš. Stejně se ale máš! Já na takovýdle věci nemam odvahu.

Vaše Eliška 🙂