(110***) Jsem nemocná, ale mám dost slivovice...?

Podcast: Play in new window | Download (Duration: 8:55 — 8.8MB)

SUBSCRIBE to slowczech RSS

Ahoj! Protože jsem dnes nemocná, rozhodla jsem se pro tebe nahrát SlowCZECH o tom, co dělám, když jsem nemocná. A ty mi můžeš napsat, co děláš ty proti nemoci. Jak se bráníš ty proti nemoci. Co ty na to? Tak jo, super!

Mno, tak tedy, když jsem nemocná, musím říct, že je to otrava! Hlavně v zimě, když mám rýmu a kašel. To je taková klasika. Anebo mám taky občas chřipku, protože často všude řádí chřipkové epidemie. A hlavně – když je člověk v kontaktu s hodně lidmi, prostě tu chřipku taky chytí. Ať dělá, co dělá.

Teď jsem nemocná už třetí den. Mám rýmu a kašel a špatně se mi dýchá a mluví. Necítím se dobře. Bolí mě hlava, jsem unavená, teče mi z nosu,… Nejradši bych jenom spala nebo ležela v teplé posteli a koukala na film. To by bylo bájo! To by byla pohoda!

Někomu pomáhají cucací bonbóny, které ulevují od bolesti v krku. Tedy bonbóny nebo pastilky, které člověk cucá a nepolyká rovnou. Já si kupuju jen obyčejné mentolové bonbóny. Dobrota. Ale pozor! Nejdůležitější je pitný režim. Hlavně je potřeba hodně pít – jak vodu, tak čaj s citrónem. Anebo úplně nejlepší je čaj s rumem nebo čaj se slivovicí. No, anebo jen ta slivovice. To je takový náš klasický český lék. Každý Čech ti řekne, že slivovice léčí. Poněvadž slivovice dezinfikuje, posiluje organismus a samozřejmě výborně chutná. Pokud mi nevěříš, že slivovice má léčivé účin

ky, pozorně poslouchej. Mám pro tebe následující recept a sice “Jak nejrychleji vyléčit rýmu”:

Recept na rýmu: “Nohy namočíme po kotníky do lavóru s ledovou vodou. A pijeme slivovici tak dlouho, až voda začne vařit.”

No, to je pěkný recept, že! 🙂

Pokud se však léčíme slivovicí, je potřeba být při léčbě opatrný. Protože pokud nejsi opatrný, můžeš skončit špatně jako jeden nezkušený Pražák, který svou čtyřdenní léčbu v sanatoriu na Moravě sepsal do svého deníku asi takto:

Pondělí, první den léčby: Piju slivovici s Moraváky.
Úterý, druhý den léčby: Skoro jsem umřel.
Středa, třetí den léčby: Zase piju s Moraváky.
Čtvrtek, čtvrtý den léčby: Lituju, že jsem neumřel už v úterý.

Mno, doufám, že jsi pochopil, že se nejedná o opravdový recept od lékaře. A ani se nejedná o opravdový deník. Je to jen ukázka toho, jaký my, Češi, máme vztah ke Slivovici. Alkohol a především domácí slivovici, meruňkovici, hruškovici, třešňovici… a jinou “-ici” bereme velmi vážně. A pokud dojde zásoba, je to velký problém. Vyhlašujeme poplach. A nemůžeme pokračovat v dané práci či aktivitě, dokud nedoplníme zásobu našeho (svého) milovaného léku.

No, a tak tedy já se jdu teď opět léčit. Jak jinak než dobrou slivovicí.

Na ZDRAVÍ. A to doslova!

Eliška