(154**) Jak přežít home office? Co dělám já aneb moje tipy pro tebe :-)

Podcast: Play in new window | Download (Duration: 14:00 — 12.6MB)

SUBSCRIBE to slowczech RSS

Čau, jak to jde? Taky teď musíš být doma jako já? Tady v Česku máme už několik dní zákazaný volný pohyb osob. A také od včerejška, tedy od čtvrtka 19. března, nemůžeme chodit do obchodu a do lékárny mezi 10. a 12. hodinou, pokud je nám méně než 65 let. Tedy, mezi 10. a 12. hodinou můžou nakupovat v obchodě a v lékárně jenom lidé, kterým je nad 65 let. To je fajn. No, a samozřejmě –  pokud musíme jít ven, můžeme jenom s rouškou přes nos a přes pusu.

Takže, co teď lidé dělají? Jsou doma. Když můžou, pracují z domu nebo mají home office. Já jsem zvyklá pracovat z domu. Ale musím říct, že nemám ráda 100% práci z domu. Nemohla bych pracovat jenom z domu. Já mám ráda lidi, ráda chodím mezi lidi, ráda organizuju setkání a meet ups a eventy, ráda chodím na kafe nebo víno,… a to teďkonc nemůžu.

Ale protože běžně  asi 60% času pracuju z domu, chci ti říct, co dělám, když pracuju doma. Jaké jsou moje rituály a jak se chovám, když pracuju a když nepracuju. Jak umím být produktivní i doma 😉

Jenom takový detail – nemám děti. Měla jsem 2 kočky, haha, ale naštěstí už jsme jednu kočku darovali a máme teď jenom jednoho kocoura. A to je akceptovatelné. To už není takový blázinec 🙂 Ale jasně, že děti – to je něco jiného.

No, takže… zaprvé, co mi funguje na produktivitu doma? Mám kancelář – mám stůl, na kterém jenom pracuju. Když potřebuju udělat něco, co nesouvisí s prací, dávám si pozor a vezmu si počítač a jdu do obýváku nebo do kuchyně. Nebo si aspoň sednu z druhé strany stolu. Můj mozek je velmi aktivní a adaptuje se hned na všechno. Takže když vidí, že tady v kanceláři se nemusí pracovat, tak se mu potom někdy pracovat nechce. A to je něco, co si – samozřejmě – nepřeju!

Zadruhé, než začnu pracovat, učešu si vlasy, napudruju si obličej, obleču si hezké tričko. Potom ze šuplíku a ze skříně vyndám počítač, materiály, dokumenty,… vše, co potřebuju k práci. A v hlavě si řeknu: teď jsem v práci. Takže facebook mám jenom na pracovní záležitosti, gmail, google dokumenty, google classroom, knihy v pdfku,… všechno jen na pracovní záležitosti. Pokud potřebuju zavolat nebo napsat kamarádovi, vždy přes telefon. Nepíšu přes facebook. Také mám hudbu, kterou poslouchám, když pracuju. Takže když nepracuju, poslouchám něco jiného.

Zatřetí – mám dva malé triky, který mi hodně pomáhají být produktivní a neprokrastinovat. Prvním trikem je vypnout internet na telefonu, ideálně dát ho do “do not disturb” režimu (česky režim “Nerušit”), protože ho potřebuju k druhému triku. Druhým trikem je totiž nastavit si na telefonu timer (nebo česky časovač). Když si nastavím na telefonu timer na 45 nebo 60 minut, někdy i 90 minut, dám si telefon tak, že vidím odpočítávání času – 60, 59, 58, 57, 56,… A když mám pocit, že nejsem produktivní nebo že nedělám to, co je teď priorita, podívám se na čas a vidím – ha, sakra, už uběhlo 20 minut a pořád jsem neudělala to, co potřebuju! To nejde! Šup do práce! Tohle mi fakt pomáhá. A taky mi to pomáhá si uvědomit, že už pracuju například 2×90 minut a že jsem udělala vlastně fakt hodně věcí. To je taková psychologická hra s mým mozkem 🙂

Začtvrté – protože mám fakt hodně různých věcí, hodně různých projektů, organizuju online lekce,  učím naživo, píšu do časopisu, dělám videa, audia, tvořím nové věci, aktivity, jsem v kontaktu s hodně lidmi,… a jsem freelance, takže emaily, daně, dokumenty,… všechno dělám sama. A tak si píšu ToDo listy. Ale trochu jinak. Kamarádka Eliška mi poradila si psát úkoly, které musím udělat, do bublin. Nepíšu tedy klasicky seznam úkolů pod sebe, protože pro můj mozek to je další stres, ale píšu si úkoly na jeden velký papír do bublin. Co úkol, to jedna bublina. Kdekoli na papíře, ale ne ve sloupci. A rozhodnout se o tom, co budu dělat potom, je jednodušší. Také používám různé barvy a tvary podle priority úkolu. Když úkol dodělám, škrtnu. A na konci týdne vidím papír, kde jsou věci, které jsem za ten týden udělala. Každý týden mám jeden nový ToDo list. Fakt doporučuju. Jo, a taky je dobré mít jenom jedno místo, kam si úkoly píšu. Když něco píšu do poznámek v počítači, něco do Keep Notes, něco na papír, něco do sešitu,… můj mozek je ztracený. Proto používám bubliny na ToDo List a Keep Notes od Googlu na nápady. Mám tam různé složky jako: 1. SlowCZECH, 2. osobní, 3. doma, 4. Brno meetings,… a ve složkách potom jednotlivé poznámky jako třeba “nápady na SlowCZECH videa” nebo “Jak vylepšit SlowCZECH” nebo “movies to see/filmy, co chci vidět” nebo “arabská slovíčka” a samozřejmě “sdílený nákupní seznam” 🙂

A zapáté – co dělám, když skončím večer s prací. To je pro mě také psychicky důležitá etapa. Když jsem skončila s prací, zkontroluju, co jsem dnes udělala nebo co jsem nestihla a co ještě musím udělat zítra. V Google Chrome zavřu všechny záložky – po jedné – a vždy si říkám: hotovo, hotovo, dobrý, tohle taky hotovo,… Když to není hotovo, nechám záložku otevřenou a uvidím ji zítra. Nebo si to napíšu na svůj bublinkový ToDo list 🙂 Potom uklidím všechno ze stolu, odpojím mikrofon, myš a síťový kabel, počítač schovám do šuplíku, všechny materiály uklidím do skříně, odnesu hrnek od čaje (a někdy i prázdnou sklenku vína). A důležité – převleču si tričko. A v hlavě mám konec. Moje hlava ví, že můj den skončil. A už na práci nemyslí. Jestli mám chuť ještě něco udělat, tak si řeknu – ne! Už ne, už nepracuju, to počká do zítra.

A to je všechno. Takhle pracuju doma. Je to super práce, miluju svou práci. Když jsem žila ve Francii, dva roky jsem byla freelance a tři roky jsem pracovala v různých firmách. A bylo to moc fajn, naučila jsem se spoustu věcí, ale musela jsem dělat to, co mi někdo řekl. Teď já rozhoduju o tom, co kdy udělám. Já rozhoduju o tom, jestli to chci dělat,… Mám fakt nejlepší práci na světě! Miluju ji!