First weekend in the village immersion!

Ahoj, já jsem Eva. Řeknu ti o prvním oficiálním “Víkendu na chalupě”. Je to immersion weekend – to znamená 3 dny v češtině na české chalupě, kde jsme dělaly české věci. Bylo to skvělé! Jak vypadal náš víkend?

Pátek odpoledne - start!

První přijela Candy. Jela sama, autem. Trnavu našla bez problémů, přijela k domu a přivítaly jsme se.

Pak jsem jela autem do Třebíče, kde jsem u vlaku čekala na Karen. Karen mě hned poznala. Hned na začátku mi řekla: “Nevím, jestli víkend v češtině přežiju! Nikdyjsem nemluvila v češtině déle než chvíli! A nikdy jsem nemluvila celý den!” Ta věta se pak stala humorným mottem víkendu: “Ale přežila jsi to!” – říkaly jsme pokaždé, když jsme spolu vyřešily těžké jazykové místo 🙂

Další místo bylo autobusové nádraží. Tam už čekala Erica. A zanedlouho přijel i autobus s poslední účastnicí – Dori. Po přivítání a seznámení jsme všechny vyrazily do Trnavy.

Byl večer. A byly jsme kompletní – 5 žen. Rozhodly jsme se, že na opékání špekáčků už nemáme chuť. A tak jsme grilovaly hermelín, udělaly salát a uvařily dýňovou polévku. Po večeři nás můj osmiletý syn učil hrát karty.

Den druhý - sobota

Ráno jsme vstaly podle dohody v 8. Někdo chtěl ochutnat českou krupicovou kaši, někdo raději vajíčka se slaninou.

Pak jsme zadělaly těsto na kynuté koláče a šly na procházku do přírody. Po cestě jsme viděly, jak se vypouští rybník a vybírají se z něj ryby.

Doma jsme pak upekly koláče, uvařily oběd. K tomu přijela moje sestra, aby vyzvedla mého syna. A přijel také můj kamarád, který měl za úkol fotit promo fotky.

Oběd i kávu s koláči jsme si moc užily, v dobré náladě jsme si natrénovaly, jak říkat vtip v češtině. Taky se dostalo na českého písničkáře Pokáče. Jeho píseň “Mám doma kočku” jsme si s velkou radostí zazpívaly. Karen k tomu hrála na piano, Erica na kytaru. Nakonec jsme zpomalily tempo Pokáčovy písničky na YouTube a zpívaly s ním.

Pak jsme jely do Třebíče. Viděly jsme baziliku a židovské město, zašly na náměstí, daly jsme si v kavárně dobroty a kávu.

Do Trnavy jsme se vrátily trochu unavené, ale všechny jsme chtěly opékat špekáčky. Byla už zima a tma, a tak jsme venku opékaly, ale doma jedly.

Den jsme zakončily v místní hospodě. Učili jsme se navzájem různé triky. Jeden trik nám ukázal můj syn.

Neděle

Demokratickým hlasováním jsme rozhodly, že snídaně zůstává stejná. Naštěstí se posunul čas, a tak jsme spaly o hodinu déle. Už jsme to všechny potřebovaly. Program byl opravdu moc plný a všichni mluvili jen česky.

Všechny ženy chtěly znovu koláče, a tak jsme znovu udělaly těsto. Taky jsme nachystaly maso a brambory a šly na krátkou procházku. Pak jsme dokončily oběd a koláče.

Po obědě a koláčích byl už čas vyrazit na vlak a autobus. Loučení bylo skvělé jako celý víkend. Jsme rády, že jsme spolu mohly být, že jsme se poznaly. Určitě se nevidíme naposled.

“Šťastnou cestu, přátelé!”

Když jsem se pak já, Eva, vrátila domů bylo mi po “holkách” smutno. Můj dům díky nim ožil, a to jsem si přála. Holky zase našly kamarádky, které řeší v Česku podobné problémy a otázky, dokonce některé bydlí (nebo budou bydlet) v Praze. Dozvěděly jsme se moc zajímavých věcí. Těším se na další setkání.

A co ty? Přijedeš taky? Kompletní informace najdeš na slowczech.com/courses/chalupa/