Podcast transcripts

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 340

Tvůj kamarád tě pozval na chatu. Myslíš si, že to bude pohoda a relax? Ne, ne, ne.

V tomhle podcastu pro tebe máme věci, které se opravdu dějí na české chatě.

Já jsem Eliška. Je tu se mnou Gabča a Peťa a jsme ze slowczech, pomáháme ti mluvit česky v tvým reálným životě. Tak jdeme na to!

Myslíš si, že pojedeš na chatu a budeš relaxovat a číst si knížku? Ale ne, ne, ne. Budeš natírat plot, sekat dřevo, sekat trávu. Budeš makat celý víkend.

Už jsi někdy umýval nádobí v lavoru? Jestli ne, tak si to na chatě můžeš vyzkoušet. Každých sedmnáct a půl minuty dostaneš otázku. Nemáš hlad? Nemáš žízeň? Nechceš kafe? Nechceš bábovku? Dáš si buchtu? I když pak už nemáš hlad.

A večer musíš mít špekáček, který je opečený na ohni. I když nemáš hlad. I když je 40 stupňů.

My Češi rádi zpíváme večer u ohně a vždycky tam je nějaký kytarista. Třeba já. Nebo já.

A je to super. A tohle je ta opravdová česká kultura. Opravdovou češtinu a kulturu pro tebe máme v Real Czech Starter Kit www.slowczech.com/kit.

Link je dole. Odjet na chatu je logistická operace. Zkušenosti nám teď řekne naše reportérka Gabča.

Myslíte si, že když máte na chatě plnou skříní oblečení, že už nemusíte nic vozit? Kdepak vždycky se najde něco, co se hodí na chatu? Třeba starý věšák. Vyhodíme ho. Kdepak? Přivezeme ho na chatičku.

Je, a co ten polštář a ta deka? Taky bereme všechno. Jídlo, pití, oblečení. Ještě se bude hodit další. No prostě spoustu krámů. A teď nemůžeme zavřít auto. Ou.

Děkujeme za vaše zkušenosti. Zkušená chatařko. Toto byla televize Česká chata.

Uslyšíš, půjdeme na krátkou procházku, ale za čtyři hodiny jsi uprostřed lesa.

V ruce máš košík, tam je nula hub. A všichni ostatní mají plnou nůši hub.

Víš, co je to chatařská lékárnička? Myslíš fenistil a brufen a tak? Kdepak. Je to něco speciálního. Co? Co najdeš na každé chatě?

Takže co uděláš, když tě štípne včela? Já vím, že si dám půlku cibule.

Výborně. A to je ta chatařská lékárnička.

Takže na chatě máme cibuli, kterou dáváme na štípance. Taky tam máme nějakou domácí slivovici. A ta je vlastně dobrá úplně na všechno.

Bolí tě žaludek? Slivovice. Panák slivovice. Bolí tě hlava? Panák slivovice.

Myslíš si, že náš divák už ví, jaké to je na české chatě, chalupě, chatičce? Já myslím, že jo. Napiš nám do komentáře, co tě nejvíc šokovalo nebo pobavilo. To jsem zvědavá, co se tam objeví.

A těším se, až se uvidíme v Immersion programu. Čau. Čau. Ahoj.

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 339

Chceš konečně navštívit něco novýho? Já jsem Danča ze slowczech a mám pro tebe čtyři zajímavá místa. Jsou trochu tajná a moc turistů je nezná. Tak pojďme na to.

První místo je Žatec. A víš, proč mají Češi rádi Žatec? Protože pivo. V Žatci pěstují chmel. A chmel potřebuješ, když vaříš pivo. Proto je Žatci muzeum chmele. A to taky proto, že za socialismu tam jezdili studenti na brigádu. Brigáda je taková malá práce za málo peněz. Brigádu organizoval stát. Studenti museli jezdit na chmel. Je to fenomen. O tom můžeš vidět taky film, muzikál. Jmenuje se Starci na chmelu. Jsou tam moc krásné písničky. Pro zajímavost, je tam druhá největší synagoga Česků. Druhé město je Písek. Znáš slovo písek? Písek je na pláži. A pláž má někdy taky řeka. A řeka v Písku, ve městě Písek přinášela s vodou i zlato. Rýžovali tam zlato jako v Americe při Zlaté horečce. To je v Písku unikátní. Další unikát je most přes řeku. To je nejstarší most v Česku. Je ze 13. století, to znamená je ještě starší než Karlův most v Praze. To je pecka, co? A když přijedeš v dobrý čas, uvidíš v Písku sochy. Velké sochy z písku, které mají speciální impregnaci a vydrží několik měsíců. Třetí město je Jičín. Pro Čechy je Jičín město pohádek. A proč? Bydlel tam loupežník Rumcajs. To je pohádková postava a je moc populární. Byla v animovaném filmu pro děti. Rumcajs bydlel v Jičíně a taky v lese. A to se svojí ženou, Mankou a synem Cipískem. Když chceš vidět v Jičíně třeba domy, tak v jednom domě v Jičíně se narodil Josef Chmela. Má jméno jako chmel. Ale Josef Chmela byl pedagog. Pedagog a učil češtinu v době, kdy na gymnáziu byla jen latina nebo němčina. Byl to borec! Jo, a mimochodem, jestli pojedeš na výlet do těchto měst, budeš potřebovat reálnou češtinu. Trénovat ji můžeš zdarma v Real Czech Starter Kit www.slowczech.com/kit. Link je dole. Naše čtvrté město jsou Teplice. Teplice jsou populární lázně. Ve středověku vznikla pověst, že léčivé prameny objevil pastýř a jeho prasátko, které spadlo do horké vody. Teplice byly a jsou populární mezi Čechy, ale i cizinci. Dřív tam jezdilo mnoho celebrit. Proto se jim říkalo Malá Paříž. Přijel tam třeba Ludvík van Beethoven nebo Johann Wolfgang Goethe. Chceš, využít léčivou vodu, léčivou vodu na ruce a nohy, můžeš přijet do Teplic a vyzkoušet to. Zvu tě na výlet. Tak co? Znal jsi tato města? Nebo znala jsi tato města? Kam chceš jet na výlet ty? Napiš mi do komentáře. Měj se hezky a třeba někdy na viděnou v lekci nebo v Immersion programu. Tak čau!

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 338

Na světě existuje hodně měst, co mají fakt vtipný jména. V Česku jsem našla sedm měst nebo vesnic, co mají divný nebo vtipný jméno. A dneska ti je řeknu.

Mimochodem, to poslední, to sedme, je vulgární. Já jsem Eliška ze slowczech. Ve slowczech ti pomáháme mluvit normální češtinou a cítit se v Česku jako doma. Tak, jdeme na to! První město se jmenuje Hrob. Hrob je místo na Hřbitově, kde spí mrtvý člověk. A když mi někdo řekne, bydlím v Hrobě, já jako Češka vidím zombie nebo zombíka, co v pohodě odpočívá v hrobě, v posteli. Jinak město Hrob je město kousek od Teplic pod Krušnými horami. Druhé město je město Řitka. A pro mě město Řitka zní hrozně vtipně, protože Řitka zní jako malá řiť, jako malý zadek. Tak si říkám, nechci bydlet v zadku, ale Řitka je město asi 25 kilometrů od Prahy. A dozvěděla jsem se, když jsem připravovala podcast, že v Řitce bydlí zpěvačka Helena Vondráčková. No a jinak můžeš říct, přestěhoval jsem se do Řitky. A co ještě Češi říkají? Ne, když se stěhují do Řitky, ale když jdou do pekárny, jedou autobusem, jdou na poštu pro balík, to trénuj v Real Czech Starter Kit www.slowczech.com/kit. Link najdeš v popisku podcastu. Třetí město je město Hovězí. Hovězí je maso z krávy. V Česku máme rádi maso. Máme rádi guláš, máme rádi karbanátky, stejky. A zajímavá statistika je, že Češi průměrně snědí 10 kilogramů hovězího masa ročně. Každý Čech 10 kilo hovězího masa. Wow. Jinak město Hovězí najdeš asi hodinu a půl od Brna ve Zlínském kraji. Čtvrté město, nebo možná vesnice, se jmenuje Mokrovousy. A myslím, že Mokrovousy se ti budou líbit, protože Mokrovousy znamená Mokré vousy. Když jim ty vlasy na obličeji na bradě, co mají muži, to jsou vousy a oni jsou mokré. Můžeš říct, pracuju v Mokrovousech, bydlím v Mokrovousech. Nevím, mně to přijde vtipné. Jinak Mokrovousy leží kousek od Hradce Králové. Páté město je Pleš. Pleš je takové to holé místo na hlavě, kde nejsou vlasy. Takže někdo má Pleš. Můžu říct, já mám Pleš, nemám tam vlasy, nebo mám Plešku. A pak mám Plešku a bydlím v Pleši. To je dobrá náhoda. Jinak Pleš je malá vesnice na Vysočině. A mimochodem, uvidíme se v Immersion programu? Já doufám, že jo, protože za čtyři měsíce se už nebudeš cítit v Česku jako outsider, ale budeš se cítit v Česku jako doma. Jdi na slowczech.com/immersion A teď mám ještě šesté město a pak už mám to vulgární město pro tebe. Šesté město jsou Kozolupy. To je takové napůl vtipné. Je to mix kozy a lupů. Koza je zvíře, co dělá mé, mé. A lupa je sklo, kulaté, co dělá věci většíma. Lupa zvětšuje. A nebo lupy. Lupy jsou bílé tečky ve vlasech, ta kůže. A když mám Head and shoulders, tak nemám lupy. Takže bydlím v Kozolupech, mám dvě kozy, vlasy si myju šampónem Head and shoulders a nemám lupy. To je super. A poslední vulgární slovo. Nevím, jak to řeknu v podcastu. Na videu to možná uvidíš na YouTube líp. Ale to slovo nebo to jméno je Pičín. Pičín je malá vesnice mezi Prahou a Českýma Budějovicema. Má asi 600 obyvatel a chápu, proč nechtěla bych bydlet v Pičíně. Protože slovo Pičín je velmi vulgární. Je to ženský pohlavní orgán, vulgárně. A nebo můžu říct, že moje kámoška je hloupá. Nebo moje kolegyně je hloupá, moje kolegyně je debilní, moje kolegyně je kráva. Nebo ještě vulgárněji moje kolegyně je píča. A bydlí v Pičíně. Nejsem si jistá, že obyvatele Pičína to vidí stejně jako já. Protože já jsem z Jirkova. A celý život jsem ignorovala, že Jirkov je možná město, kde je hodně Jirků. Takže možná obyvatelé Pičína to slovo vidí prostě jako slovo Pičín. Nevím, jak to vidíš ty? Napiš do komentáře na Spotify nebo na eliska@slowczech.com. A to je ode mě dneska všechno. Mluvili jsme o městech Hrob, Řitka, Hovězí, Mokrovousy, Pleš, Kozolupy a Pičín. Měj se hezky, uč se česky a čau!

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 337

Čau Mončo! Čau Šárko! Víš, co jsem dělala včera? Nevím. Koupila jsem rakvičky a věnečky.

Cože? Rakvičky? Rakev je ten box pro mrtví lidi, ne? Jo, ale ten jsem naštěstí nekupovala.

Kupovala jsem zákusky, dezerty. A jeden se jmenuje rakvička a ten druhý dezert se jmenuje věneček.

Aha, a rakvička vypadá jako rakev? Jo, vypadá jako rakev, má žlutou barvu a nahoře je šlehačka.

Znáš to? Jo, jo, to si pamatuju, ale dlouho jsem to neviděla. Já taky.

No a věneček, to je co? Ten je kulatý, vypadá jako malý věnec, třeba jako na Vánoce máme adventní věnec, tak stejná forma, ale úplně malá a uvnitř je takový krém, je to hodně sladký a myslím, že jako rakvička je tradiční, je starý, ale věneček můžeš koupit v cukrárně, rakvičku už standardně ne.

A ten věneček vypadá jako větrník, to je jiný dezert nebo je to stejný? Jo, vypadají stejně, ale je to jiný dezert.

Větrník je trochu větší a nahoře je taková karamelová krusta a uvnitř myslím, že jsou dva krémy. Jeden je smetanový a jeden je karamelový.

Mimochodem, už máš Real Czech Starter Kit? To je audiotrénink zdarma a najdeš ho na www.slowczech.com/kit.

A když jsi byla malá, měla jsi oblíbený nějaký zákusek? Asi ne, ale pamatuju si indiánek. Pro mě to byl bizarní dezert, protože byl růžový a moc moc sladký a byla to taková pěna a nahoře čokoláda.

To si pamatuju jako dítě. Máš to ráda? Ne, indiánek mě moc nechutná, myslím stejně jako ty, je strašně sladký, je to jako koncentrovaný cukr.

Ale já jsem jako dítě milovala špičku a to je bizarní, protože uvnitř je alkohol a děti to mohly normálně, legálně kupovat.

To je pro mě trošku šokující. Pro mě taky. Wow, špičku jsem měla asi jenom jednou a nechutnala mi, protože nemám ráda vaječný likér.

A ten je uvnitř, že? Takže uvnitř je likér a co ještě? A kolem je nějaký čokoládový krém, ten je taky nahoře a dole je piškot.

Jo, takže špička vypadá jako indiánek trošku, ale je menší. Jo, přesně tak.

No a poslední bizarní desert, co tě napadá? No pro mě je to asi makový koláč, protože mák není úplně standardní ingredience.

Pro nás ano, tady v Česku je to normální, myslím, že v Rakousku taky, v Německu taky, ale je to jenom střední Evropa.

Pamatuju si, když jsem byla ve Španělsku a mluvila jsem o tom, že máme makový koláče, koukali na mě všichni jako ty jsi blázen nebo drogový dýler, nebo kdo?

Jo, to je pravda, protože často mák je nelegální jako opium a my v Česku máme koláče a buchty a štrůdly a je to normální.

A chutná ti mák? Jo, docela jo, když jsem byla dítě, tak určitě ne, protože mák je trochu hořký a ne tak sladký, ale dneska je to OK.

A ty? Já to mám naopak, jako dítě to bylo fajn, měla jsem ráda všechno s mákem, dneska si dám radši tvarohový koláč.

No, tak máme rakvičku, věneček a větrník, indiánek, špičku a makový koláč.

A co ty? Zkusil jsi tyhle zákusky, tyhle dezerty?

Jestli chceš vědět víc o tom, co je v Česku typické, co je tradiční, co ne, nebo třeba co je legální, určitě se přidej do Immersion programu.

Tak se na tebe budeme těšit, měj se hezky a na lekci, čau!

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 336

Čau! Chceš znát pět bizarních jídel v Česku? Já jsem Monča. Já jsem Šárka. A dneska ti ukážeme, co můžeš ochutnat.

A budeme bodovat. Každé jídlo dostane jeden, dva, tři, čtyři nebo pět bodů. To je maximum.

Tak Šárko, jdeme na to? Ano. Číslo jedna je držťková polívka. Já dávám 1. Já dávám 2. A proč. Mončo, co to je? Co je držťová polívka?

Držťková polívka je jako gulášová polívka, ale uvnitř jsou držťky a to je orgán, orgán, co má kráva v břiše a je to takový gumový materiál a ten je uvnitř polívky. A to nesnáším.

Tak co číslo dva? Číslo dva je koprovka nebo koprová omáčka. Já dávám čtyři. Já dávám tři.

Já mám koprovou omáčku ráda, protože je to pro mě alternativa jako vegetariánský jídlo. Nemáme v Česku moc jídel pro vegetariány. Často máme omáčku, maso a knedlík.

Ale koprovka je omáčka, kde můžeš mít omáčku, vajíčko a knedlík nebo brambory. Taky maso, ale maso nepotřebujeme. A co je ta omáčka, Mončo?

Ta omáčka je smetanová, myslím, jako bílá, asi jako bešamel a je to typické jídlo pro mě ze školy.

Že často ve škole v jídelně máš koprovku a moc to děti nemají rádi. Jasně. A uvnitř je kopr, to je důležitý.

Kopr je zelený, jako taková bylinka, je hodně aromatický. Takový český koriander. Ano, taky.

A když říkáš vegetariánský jídlo, tak v Česku není moc vegetariánských jídel, ale nejpopulárnější je smažák. Jo! Kolik bodů má smažák?

Pro mě absolutní maximum, já smažák miluji, i když vím, že kuchaři ho nesnáší, nemají rádi smažák, protože pro ně to není jako opravdový jídlo, gastronomie, ale mám ráda i tu trojkombinaci, jako smažák, hranolky a tatarka.

To je velká dieta.

No a tak, co číslo čtyři? Číslo čtyři je španělský ptáček. Já taky dávám tři. Tak a španělský ptáček není ptáček, není to zvíře, pták, ale je to hovězí maso.

Je to jako roláda trochu, takže hovězí maso a uvnitř je vajíčko, vařený vajíčko, okurka, kyselá okurka, normální, a taky kousek párku nebo klobásy a to je zavřený v roládě.

A k tomu je taková univerzální hnědá omáčka, taky někdy říkáme UHO, univerzální hnědá omáčka.

Podle mě hovězí maso je možná kvalitní a když je rýže, tak to není tak hrozný, jako jiný český jídla.

Třeba jako žemlovka.

Aha, žemlovka je číslo pět, tak kolik dáváš? Tady jsme se shodli. Žemlovka je netypicky sladký jídlo, je to trochu zvláštní, ale v Česku tohle máme, že si někdy na oběd dáme polívku a to druhý, to hlavní jídlo je sladký, jako ovocní kvedlík, nebo buchtičky se šodo, nebo právě žemlovka.

A Mončo, co to je? Žemlovka je slovo žemle a žemle je jako rohlík nebo bageta, nějaké pečivo a když děláš žemlovku, nakrájíš rohlíky nebo bagety a děláš vrstvu.

Nahoru dáš jablka skořici, cukr a zase vrstvu bagety, housky a takhle děláš vrstvy jako dort. Který chutná jako štrůdů.

A chutná jako štrůdl.

Co ty znáš tyhle recepty, znáš tyhle jídla, napiš do komentáře, co jsi zkusil nebo zkusila. A když chceš vědět trošku víc o tom, co v Česku je typické, tak přijď za námi do Immersion programu.

To je program pro všechny, kteří se chtějí učit reálnou češtinu, chtějí být v kontaktu s kulturou, s tím, co se tady v Česku děje.

Takže super další studenti, lekce, materiály a ten reálný život, co opravdu potřebuješ. Tak se budeme těšit, měj se hezky, ahoj!

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 335

Když Češi jedou na kolo, to není jenom člověk plus kolo. Češi mají speciální tajný cyklistický pravidla, který ti dneska řeknu. Já jsem Eliška ze slowczech.

Slowczech je svět, kde ty začínáš mluvit česky ve tvým životě. A jo, předchozí díl byl o turistických pravidlech. Tak jdeme na ty cyklistický pravidla.

Jdeme na to!

Pravidlo číslo jedna. Jezdíš jenom 5 kilometrů za rok? Nevadí. Tvoje kolo musí být dražší než tvoje auto. Moje kolo stojí nebo stálo 40 000 Kč a už jsem na něm asi pět let neseděla. Super! Asi jsem typický Čech.

Další tajný pravidlo. Tvoj outfit, tvoje oblečení, musí být profesionální a hlavně aerodynamický. Musíš mít profesionální drahou helmu, perfektní dres, oholený nohy a super boty s nášlapama.

Když nejsi aerodynamický, jedeš pomalu.

Další pravidlo je, že když jedeš z kopce a vidíš něco hezkýho, něco zajímavýho, ty nemůžeš zastavit. Ty musíš být dole pod kopcem, co nejrychleji.

Jo, to je pravidlo mýho otce. By the way, myslím, že většina Čechů umí kolo postavit, ne koupit celý. Můj bývaný partner moje kolo za čtyřicet tisíc postavil, koupil zvlášť kusy a dal ho dohromady.

Proč? To fakt nevím.

Další pravidlo, cíl tvýho cyklo výletu nejsou krásný výhledy a příroda.

Cíl jsou kilometry, kilometry, kilometry.

Další pravidlo, tvoje znalosti o cyklistice jsou jako znalosti inženýra z NASA. Musíš znát všechny technický detaily, všechny slova jako odpružení, brzdy, karbon a materiály.

Jinak nemůžeš jet na kole do hor. A poslední pravidlo je jídlo. By the way, jestli chceš větší insight do český kultury, ale hlavně začít interakce s Čechy, zabukuj si naše individuální lekce s jednou z dvaceti tří lektorek slowczech.

Link je dole. No a to poslední pravidlo, hospoda, musíš zastavit, ne na malý jídlo a jet dál. Musíš si dát velký pivo a velkej guláš, nebo svíčkovou, nebo těžký těstoviny.

Protože potom ten kopec nahoru, když šlapeš a šlapeš a šlapeš a šlapeš, je fuška. A Češi mají rádi fušku.

Napiš mi dolů do komentáře nebo na eliska@slowczech.com jaké ty máš zvláštní zážitky nebo postřehy o cyklistice v Česku.

Měj se hezky, uč se Česky a čau!

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 334

Když Češi jedou na hory, není to jenom procházka po horách. Češi mají speciální tajný turistický pravidla. Já ti je dneska řeknu.

Já jsem Eliška ze slowczech. Slowczech je svět, kde ty začínáš mluvit česky v reálném životě. Jdeme na to?

Pravidlo číslo jedna. Neexistuje špatný počasí. Existuje jenom špatně připravený turista.

Češi mají cíl. Je to třicet kilometrů. Je to malý kopec. Prší, nevadí. Sněží, nevadí. Jdeme, jdeme, jdeme. Vezmu si čepici, obleču bundu, v batohu mám řízek a jdu.

Druhý pravidlo. To je jenom pět kilometrů.

No jo, není pět kilometrů rovně jako pět kilometrů dolů a pak nahoru. Češi rádi říkají: „Je to jenom pět kilometrů,“ ale převýšení, takže změna, je třeba tři sta metrů. Super.

Pravidlo tři. Každý výlet musí mít hospodu.

Ale pozor, to není pauza na patnáct minut. To je jedno velký pivo nebo dvě, guláš a zmrzlinový pohár. A potom je každý kopec ještě větší.

Mimochodem, reálnou češtinu v reálném životě se mnou trénuj v Real Czech Starter Kit www.slowczech.com/kit, link je v popisku.

Další pravidlo. Potřebuješ speciální profesionální turistický oblečení a vybavení.

Takže klacek, to nestačí. Musíš mít speciální hůlky. Potřebuješ speciální turistické boty, turistický kalhoty, bundu, vodní sloupec padesát tisíc. A tak dále.

Všechno koupíš samozřejmě v Decathlonu.

Pravidlo pět. Když nemáš cíl, je lepší zůstat doma.

A cíl může být: za prvý, ta nejvyšší hora v okolí s rozhlednou, musíš jít na rozhlednu. A nebo hospoda v nejnižším místě v okolí.

Předposlední pravidlo je: když máš pauzu, musíš si sednout na smůlu. To se mi teď stalo.

Důležitý pravidlo, jinak nejsi český turista.

A poslední pravidlo je hodně důležitý. Trénujeme to se studenty v Immersion programu každý týden.

Je to kultura, ale taky reakce a interakce s Čechy. Protože když jsi v horách, jsi unavený, prší, je hnusně, máš toho dost, ale musíš říct „dobrý den“.

Dobrý den a úsměv sedmsetkrát za den nevadí. Prostě dobrý den is must. To prostě musíš.

A poslední: jaký divný nebo netypický zážitek máš z českých hor? Něco tě překvapilo?

Napiš do komentáře nebo na eliška zavináč slowczech tečka com.

Měj se hezky, uč se česky. A čau!

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 333

Čau, chceš vědět, jak moc jsi Čech? Já jsem Monča a mám pro tebe audio kvíz.

Poslouchej otázku. Pak máš čas na odpověď a taky dám dvě možnosti, A a B. Na konci ti řeknu, co je dobře. Tak jdeme na to.

Otázka jedna. Jméno Kuba je oficiálně jaké jméno? Za A, Karel. Za B, Jakub.

Otázka dva. Jak se jmenuje typický animovaný film, kde jsou dva muži, kteří něco opravují, ale vždycky je to katastrofa? Muži nemluví a ten film je často pro děti. Za A, Pat a Mat. Za B, Bob a Bobek.

Otázka tři. Jak se jmenuje alkohol, kde je hlavní ingredience švestka? To je modrý nebo fialový ovoce. Je to A, medovina, nebo B, slivovice.

Otázka čtyři. To je slang. Jak můžeme říct sto korun? Co je slangové synonymum sto korun? A, kilo. B, litr.

Otázka pět. Taky slang. Co znamená „přijdu dýl“? „Přijdu dýl.“ Za A, přijdu později. Za B, nepřijdu.

Mimochodem, ve Starter kitu máme víc podobných frází z běžného života. Je to na webu zdarma, podívej se na www.slowczech.com/kit.

Otázka šest. Jak dělá v Česku kráva? Za A, mů. Za B, bú.

Otázka sedm. Měsíc číslo šest se jmenuje... Jak se jmenuje měsíc číslo šest? Za A, květen. Za B, červen.

Otázka osm. Co znamená makat? Je to slang. Například „včera jsem makal“. Varianta A, tancovat. Za B, pracovat.

Otázka devět. Jak se jmenuje černá, trochu kontroverzní ingredience, co dáváme na koláč? Černá ingredience na koláči. A, tvaroh. B, mák.

A poslední otázka deset. Jaký film je pro Čechy nejoblíbenější? Často je v televizi na Vánoce. Asi už dvacet pět let. Jak se jmenuje? Za A, Vlny. Za B, Pelíšky.

Tak to bylo deset otázek, jak moc jsi Čech, jak moc znáš českou kulturu a reálie. A teď jdeme na odpovědi.

Tak poslouchej, jestli máš všechno dobře, nebo kolik otázek jsi měl dobře.

Otázka jedna. Jméno Kuba je oficiálně Jakub. Jakub, Jakuba.

Otázka dva. Typický animovaný film, kde nemluví a jsou tam dva muži, je Pat a Mat.

Otázka tři. Jaký alkohol je ze švestek nebo ze švestky? Je to slivovice.

Otázka čtyři. Sto korun je kilo. Můžu říct: „Potřebuju kilo, chci si koupit dort, potřebuju kilo.“

Otázka pět. „Přijdu dýl“ znamená „přijdu později“. A říkáme to v Praze, na Moravě to není moc populární.

Otázka šest. Jak dělá kráva v Česku? Kráva v Česku dělá bú.

Otázka sedm. Měsíc číslo šest se jmenuje červen.

Otázka osm. Co znamená makat? Makat znamená pracovat nebo hodně pracovat. „Každý den musím makat.“

Otázka devět. Jak se jmenuje černá ingredience na koláči? To je mák. Je to makový koláč. Tvaroh je bílý.

Otázka deset. Jaký film je pro Čechy nejoblíbenější? Stoprocentně to jsou Pelíšky. To je fakt ikonický film a jestli si ho neviděl nebo neviděla, je fakt super, doporučuju.

Tak jo, kolik otázek jsi měl nebo měla dobře a cítíš se jako správný Čech?

Tak se měj hezky a doufám, že se uvidíme na lekci nebo v Immersion programu a měj se fajn, čau.

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 332

Ahoj! Máš rád filmy a chceš vědět, jaký český pohádky jsou populární? V Česku nejsou pohádky jenom pro děti, ale pro všechny!

Já jsem Nikola, lektorka slowczech a dnes mám pro tebe 3 tipy.

V Česku máme hlavně hrané pohádky. To znamená, že nejsou animované a jsou tam herci. Vidíš prince, princezny, hodné babičky, čerty nebo vodníky. Vodník je takový zelený muž, co žije pod vodou.

Pohádky mají v Česku dlouhou tradici, asi od roku 1950. A jsou pořád aktuální! Každý rok je na Vánoce, na Štědrý den, nová pohádka v televizi!

České pohádky jsou taky speciální tím, že se nedělají ve studiu, ale herci jedou na skutečný hrady a zámky. Takže v pohádce vidíš opravdové pokoje, velké sály nebo krásné zahrady.

Moc populární pohádka je „Tři oříšky pro Popelku“! Má fanoušky taky v zahraničí. V Německu a Norsku je to hit! Popelka dostane tři oříšky, které jí pomůžou na cestě k princi. Ale pozor! Zlá macecha chce, aby si princ vzal její dceru. Kdo si nakonec prince vezme?

Moje oblíbená je hudební pohádka Šíleně smutná princezna. Tahle pohádka z roku 1968 je docela speciální. Je plná vtipů na politický systém, a proto byla několik let cenzurovaná. To znamená, že nějaké scény museli dát pryč, protože mluvily špatně o politickém systému.

A víš, co je ještě zajímavé? Hrají tam dva známý český zpěváci. Proto je plná krásných písniček, jedna se jmenuje „Miluju a maluju“. Můžeš si to vygooglovat 🙂

A teď jedna novější pohádka, kterou ti doporučuju: Peklo s princeznou. Ta je z roku 2009. A příběh je jednoduchý, princezna si nechce vzít prince. A princ si nechce vzít princeznu. Tak oba utečou ze zámku, ale na cestě za svobodou se potkají.

Myslíš, že se do sebe můžou zamilovat?

Tak co, kterou pohádku chceš vidět? A je pro tebe česká kultura zajímavá?

Jestli jo, můžeš se přidat do “imeržn programu”, kde o kultuře mluvíme na lekcích, jsou tam další super studenti, speciální materiály a je to místo, kde se nebojíš mluvit.

Víc informací najdeš na www.slowczech.com/immersion.

Tak se měj hezky a na viděnou na lekci!

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 331

Když jsem v roce 2010 jela do Francie, tak jsem dobře znala francouzskou gramatiku. Subjonctif, passé simple, znala jsem hodně slov. Ale reagovat a mluvit, to bylo hrozné.

To byla panika. A měla jsem pocit, že nejsem tak chytrá, že neumím říct to, co chci. A ty to znáš, že jo? Ty rozumíš, máš slova a gramatiku, ale pak v reálném životě je ticho.

Já jsem Eliška a před deseti lety jsem založila slowczech. A přesně díky tomu pocitu, díky tomu já rozumím, ale nemluvím. Teď slavíme deset let a zvu tě na Speak Czech Party.

Čtyři dny budeš poslouchat krátké voice messages a v pauzách rovnou mluvit. A možná zjistíš, že můžeš mluvit česky. No a dneska pro tebe mám příběh, jak vznikl slowczech.

Protože ten pocit, že mluvím jako dítě vlastně, i když moje francouština byla dobrá, byla B1, B2, tak ten pocit jsem měla pět let. Žila jsem ve Francii a cítila jsem se, že to nejsem já.

A v roce 2015 přišel zajímavý moment, takový převratný moment, protože miluju jazyky a řekla jsem si, potřebuju nový projekt.

Udělám si Goethe certifikat B1. To je certifikat z Němčiny B1. A byl to převratný moment, nebo aha moment, protože jsem pochopila, že znám ze školy hodně gramatiky, ale neumím mluvit a neumím poslouchat, že potřebuju naposlouchat ten jazyk a potřebuju ho trénovat.

A potom ty koncovky a pády a to des, des, dern a ..., to bude automatický, to potom přijde samo. A muži, fungovalo to, fakt to fungovalo. Udělala jsem zkoušku na 96% a hlavně, když jsme potom jeli do Německa pracovat na vinice, sbírat víno, tak jsem mluvila německy.

I když nikdy předtím jsem v reálnym životě nemluvila. A to byl takový, jo, takový aha moment, kdy možná pro tebe to je teď stejný, že ty umíš, ty znáš češtinu, ale nemáš místo, kde ji můžeš používat. A pak v reálnym životě to je těžký.

A já jsem učila francouzštinu, učila jsem angličtinu a říkala jsem si, co kdybych začala učit češtinu, ale nejsou dobrý materiály. Neexistují materiály z reálnýho života. No a tak je vytvořím, tak je udělám.

Nechtěla jsem PDF a cvíčení, chtěla jsem audio a video. A tři roky v kuse jsem každou neděli dělala audio a video.

A když jsme se v roce 2018 přestěhovali s mým francouzským, nebo s mým bretoňským mužem z Bretaně do Brna, začala jsem každý druhý víkend jezdit do Prahy na Karlovu univerzitu a studovat, jak učit češtinu pro cizince.

O dva roky později, v roce 2020, jsem už měla tolik úžasných studentů, že jsem začala hledat další lektorky, které věří v to stejné, co já. Mluvit, poslouchat reálný jazyk, reálný život. Jo a mimochodem, to bylo v roce 2020.

A já jsem chtěla otevřít offline kurzy v centru Brna. Jo, covid. Naštěstí covid možná.

Protože dnes je slowczech, úžasný online svět, plný skvělých lidí z celého světa, kteří chtějí používat jazyk v reálným životě. A já slowczech fakt miluju. Dává mi smysl v životě.

A není to jen práce, není to jen projekt, který mě živí. Je to místo, které spojuje úžasné lidi z celého světa. Moc ti děkuju, že jsi součástí slowczech.

A jestli znáš hodně, ale nemluvíš tak, jak chceš, tak se na tebe těším na Speak Czech Party. Měj se hezky, uč se česky a čau!

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 330

Ahoj, učíš se česky a někdy nevíš, jestli použít prepozici NA nebo DO? Já jsem Monča, lektorka slowczech a dneska mám pro tebe příběh, kde uslyšíš prepozice v kontextu. A kontext je pro učení moc důležitý. Tak jdeme na to! Mám pro tebe příběh o tom, co jsem dělala minulý týden.

Normálně pracuji doma. Ale v pondělí ráno jsem šla do kanceláře. Ve dvanáct hodin jsem šla do restaurace na oběd.

Šla jsem na meníčko. Meníčko je menu pro konkrétní den. Často dvě nebo tři jídla a meníčko má dobrou cenu.

Odpoledne jsem šla do obchodu na nákup a potom jsem šla domů. V úterý jsem pracovala a odpoledne jsem šla do kavárny s kamarádkou. Nešla jsem na kafe, protože kafe nepiju.

Ale šla jsem do kavárny na čaj. Večer jsem šla na badminton. Moc ráda hraju badminton.

Ale nechodím do fitka nebo do posilovny. Ve středu odpoledne bylo krásný počasí, tak jsem šla na procházku do parku. Někdy taky chodím do lesa, ale les je trochu daleko.

Ve čtvrtek ráno jsem jela do centra. Šla jsem k doktorovi. Šla jsem na prevenci, na preventivní prohlídku.

V Česku chodíme každý dva roky. Potom jsem šla do lékárny, protože jsem potřebovala koupit nějaký vitamíny. Večer jsem šla do kina.

Myslela jsem, že jdu na zajímavý film, ale byl fakt nudný. V pátek jsem šla do banky, protože jsem potřebovala novou kartu. A potom jsem šla na poštu, protože jsem šla vyzvednout balíček.

V sobotu jsem nešla na túru ani na dlouhou procházku. V sobotu jsem jela na výlet s kamarádkou. Jeli jsme autobusem a jeli jsme na zámek Hluboká.

To je moc krásný zámek blízko Českých Budějovic. V neděli jsem šla na návštěvu k babičce. Šla jsem k babičce na oběd.

Babička vařila. A večer, v neděli, jsem šla nakoupit do supermarketu. A to byl můj minulý týden.

A co jsi dělal ty? Nebo co jsi dělala ty? Jestli chceš diskutovat s dalšími studenty a konečně mluvit bez strachu a stresu, přidej se do Immersion programu. To jsou lekce, komunita superstudentů a speciální materiály. Více informací najdeš na www.slowczech.com

Tak se měj hezky a na viděnou na lekci.

Čau!, měj se hezky, uč se čestky.

Transcript:

🎧 Listen while reading: Open episode 329

Ahoj, učíš se česky a zajímá tě taky česká kultura? Já jsem Gabča, lektorka slowczech a dneska mám pro tebe epizodu o Jaroslavu Haškovi.

Český spisovatel, který napsal Osudy dobrého vojáka Švejka. Tato kniha byla přeložena do 58 jazyků. To je mazec, co? Češi ale tuto knihu moc nečtou.

Spisovatel Jaroslav Hašek měl moc zajímavý život. Měl rád pivo a chodil rád do hospody. A co ty? Chutná ti české pivo? Hašek chodil do hospody opravdu každý den.

Jeho žena Marie Majerová ale nebyla moc ráda. Musela se starat o jejich syna Richarda, protože Hašek nebyl často doma, ale v hospodě, kde psal a vyprávil příběhy.

Dokonce utratil za pivo všechny peníze na nový kočárek pro malého Richarda nebo zapomněl kočárek se synem před hospodou a odešel pryč.

Byl to prostě bohém, ale také skvělý vypravěč. To znamená, že skvěle vyprávěl příběhy. Psal hlavně povídky, tedy krátké příběhy a fejetony.

Za první světové války odešel bojovat na frontu a došel až do Ruska. Tam se oženil s dělnicí Šurou. Zapomněl totiž, že už má jednu manželku v Česku.

Takže Jaroslav Hašek byl i bigamista. Když se vrátil z války, začal žít se Šurou. Koupil malý domeček v Lipnici nad Sázavou, to je mezi Prahou a Brnem, kousek od Jihlavy.

Šura se o něj starala, protože byl už nemocný. Hašek zemřel ve čtyřiceti letech a svou knihu Osudy dobrého vojáka Švejka nedokončil. Kniha je satirou, kritikou války a byrokracie.

Je moc vtipná a oblíbená hlavně v zahraničí. V Lipnici nad Sázavou je muzeum Jaroslava Haška a taky restaurace, kam chodil i sám Hašek. Můžeš si tam dát dobré pivo a české speciality.

Takže už víš, kam pojedeš o víkendu na výlet. A jak by řekl voják Švejk: Poslušně hlásím, určitě se ti tam bude líbit. Poslušně hlásím je totiž populární fráze, kterou Švejk v kníze používá.

Tak co? Máš radost, že už víš víc o české kultuře? Jestli chceš vědět víc a učit se česky s dalšími superstudenty, přidej se do Immersion programu. Víc informací najdeš na www.slowczech.com/immersion.

Tak se měj hezky a naviděnou na lekci.

Měj se hezky, uč se česky!

🎧 Listen while reading: Open episode 328

Transcript:

Hele, kde bydlíš a kde pracuješ? Pokud je pro tebe těžké reagovat v reálném životě, potom je dnešní epizoda přímo pro tebe. Pojďme se spolu ponořit do interview s Krtečkem, kde mi bude Krteček pokládat otázky a nauč se, jak odpovídat na základní otázky přirozeně.

Potom ti ukážu něco, cos určitě nečekal/a. A ano, to je důvod, aby sis poslechl/a celou epizodu, ale slibuji, že ti to změní způsob, jak se učíš českou gramatiku.

Já jsem Eliška ze slowczech, který pomáhá... který ti pomáhá mluvit česky v reálném životě. Tak, jdeme na to?

Eliško, kde bydlíš?

Bydlím v Brně. V Brně a kde v Brně? Bydlím v centru, ve velkém bytě. Bydlím ve čtvrtém patře.

A kde pracuješ, Eliško?

Pracuju doma. Pracuju doma v pracovně. Dřív jsem pracovala v kanceláři. Ale dneska pracuji doma v pracovně. Někdy na Zoomu.

Eliško, a ty mluvíš francouzsky, že? Kde ses naučila francouzsky?

Naučila jsem se francouzsky v jazykovce. A pak ve škole, a pak na univerzitě, a nakonec ve Francii. Mluvila jsem francouzsky v kavárně, v knihovně, na úřadě, v restauraci, na hřišti.

A ty, Krtečku, kde ses naučil česky?

Naučil jsem se česky v immersion programu, kde trénuju jenom tu češtinu, co potřebuju v reálném životě.

Je to skvělý. Podívej se na www.slowczech.com/immersion.

No a Eliško, řekni mi, kde je tvůj domov?

Teď? Teď asi v Brně.

Ale někdy mezi více jazyky. Bydlím mezi více jazyky. Mezi více identitami. A to je někdy těžký.

Jo, to chápu, Eliško. Chceš obejmout?

Jo, moc ráda.

To je konec mini rozhovoru s Krtečkem.

A teď, všiml/a sis, že jsme vlastně používali lokativ? Mluvili jsme o: Bydlím v Brně, pracuji v kanceláři, pracuji na Zoomu, bydlím v bytě, v centru. Učila jsem se francouzsky ve škole, v jazykovce, na univerzitě, v kávárně, v restauraci.

Tohle je lokativní příběh v reálném životě. Ale v reálném životě nikdo nepřemýšlí nad tím, že je to lokativ, maskulinum, ok, singulární příběh, les, tohle je můj vzor, ok, lokativ, co to je, v lese, takže musím říct v Brně. Ne, v reálném životě slyšíš a reaguješ.

Ale to se může stát jenom pokud opustíme tu přesycenost gramatikou a zastaralé učící metody. A pokud přestaneš přemýšlet nad koncovkami.

Já vím, že je to těžké, ale je jich spousta a já jsem se snažila učit estonsky, takže vím, že pokud začneš trénovat otázky a odpovědi a situace z reálného života, a pak se tě někdo zeptá, kde bydlíš, ty nezačneš větu skládat na místě, už ji budeš mít vytvořenou – Bydlím v Brně. Bydlím v centru. Bydlím v bytě, bydlím v malém bytě, bydlím ve velkém bytě.

A to je přesně ono. Zasekáváš se, protože ty a tvůj mozek musíte něco vytvářet z nuly, ale pokud tvůj mozek rozezná vzorec, který si dokola opakoval/a, uvolníš se a reaguješ.

Takže dneska večer, odpověz na tyto otázky, nahlas.

Kde bydlíš?

Kde pracuješ?

Kde ses naučil tak dobře česky?

Odpověz si na ně 5 krát. Je to stále ten stejná logika, stejný vzorec, jen trochu jinak. Ale pomůže to tvojí češtině být víc automatická, jako v samostudiu Learn Czech Cases with Stories, kde přirozeně absorbuješ a trénuješ pády.

A na závěr bych ti chtěla říct, nepotřebuješ víc teoretické češtiny, potřebuješ víc češtiny z reálného života.

Dej mi vědět co si o tom myslíš na eliska@slowczech.com a to je ode mě všechno.

Měj se hezky, půjď se česky!

🎧 Listen while reading: Open episode 327

Transcript:

Máš někdy pocit, že mluvit česky je víc stres než radost? Pojď se mnou poslouchat krátkou relaxaci. Když si v klidu, tak víc rozumíš, a když si v klidu, tak potom i mluvíš.

Ahoj, já jsem Maruška, jedna z 20 lektorek slowczech. Ve slowczech ti pomáháme mluvit česky v reálném životě.

A spolu začneme relaxovat. Najdi si na relaxaci klidné místo. Najdi si místo, kde můžeš klidně poslouchat.

Zavři oči, dýchej pomalu a zhluboka.

Nádech. A výdech. Pomalu. Ještě jednou. Nádech. A výdech.

Stres odchází, když dýcháš. Stres teď nepotřebuješ. Tohle je tvůj čas.

Čas pro tebe. Teď si představ, že jsi venku. Jsi venku a je tam louka.

Ležíš na zelené, voňavé louce. Co vidíš? Vidíš zelenou trávu. Vidíš květiny.

Červené, žluté, fialové. Co je nad tebou? Nad tebou je modré nebe. Modrá obloha.

Co je daleko? Někde daleko vidíš les. Co slyšíš? Slyšíš ptáky, jak zpívají. Co ještě slyšíš? Slyšíš vítr, jak jemně fouká.

Co slyšíš daleko? Někde daleko teče potok. Jak se cítíš? Cítíš se dobře. Cítíš se uvolněně.

Slunce svítí a je příjemně teplé. Je hezké počasí. Je ti teplo.

Cítíš slunce na své kůži. Cítíš taky květiny. Hezky voní.

Je to příjemná vůně. Jsi tady a teď. Nemáš stres.

Nic nemusíš dělat. Musíš jen dýchat. Nádech a výdech.

Pomalu. Teď můžeš otevřít oči. Jsme zpátky.

Jak se cítíš? Cítíš se dobře?

Dnešní relaxaci jsem nedělala sama. Psali jsme ji spolu s mojí skvělou studentkou Jane v naší lekci češtiny. Jane má ráda relaxace a meditace a ráda poslouchá podcasty.

Děkuji moc Jane za tvoji expertízu a feedback.

Co máš rád, co máš ráda ty? Co je pro tebe důležité, zajímavé? O tom můžou být tvoje lekce, protože lekce nejsou pro všechny stejné. Můžeme spolu třeba taky relaxovat, protože když si v klidu, líp mluvíš.

Potkáme se na www.slowczech.com/students.

🎧 Listen while reading: Open episode 326

Transcript:

Co v Česku je jedna sauna pro ženy a může dohromady a oni fakt nemají plavky a ani ručník? Oni jsou nahý.

A jaký další kulturní šoky mají cizinci v Česku?

Já jsem Monča, jedna z lektorek slowczech.

Je nás 20 a pomáháme ti mluvit česky. A dneska ti řeknu, jaký kulturní šoky mají cizinci, když přijedou do Česka.

Jak už jsem říkala, velký šok jsou sauny, protože v Česku je jedna sauna pro muže a pro ženy dohromady.

A taky tam často lidi sedí nahý. Pro nás je to normální.

Taky když děláš nějaký sport, jako fotbal nebo tenis, je normální, že sprchy v šatně jsou trochu otevřený a lidi nemají strach tam být nahý, nemít oblečení.

Další kulturní šok jsou záchody.

Jak to myslím? Že musíš často platit za záchody, jako veřejné záchody, veřejné toalety. Ale často jsou fakt čisté.

Takže to něco stojí.

Další šok podle cizinců je, že Češi nedělají smoltok, jako třeba Američani. Češi moc nemluví.

Nemluví v autobuse, nemluví na zastávce, nezačínají konverzaci, protože to nepotřebujou.

Ale když ty konverzaci začneš, třeba potřebuješ pomoc, potřebuješ poradit, když něco hledáš, nebo chceš jenom mluvit, Češi budou reagovat a budou sympatický a budou v pohodě. Ale musíš začít ty.

A jestli chceš konečně taky mluvit na ulici, zabukuj si lekci nebo se přidej do programu Slouček Lab, kde je skupina lidí jako ty, co chtějí mluvit tou reálnou češtinou a mít hezký život v Česku.

No a možná potom konečně můžeš jít na návštěvu, kde si samozřejmě musíš sundat boty.

Boty to je velký téma, protože když jdeš na návštěvu, musíš nechat boty venku.

V Česku nemůžeš mít boty zvenku doma v obýváku. Jsou špinavý. Doma musíš mít speciální boty na doma.

Nějaké pantoflé nebo bačkory.

A to je stejný ve škole. Jestli máš děti, co budou chodit do školy v Česku, oni taky musí mít bačkory nebo pantoflé.

Protože s botama zvenku se do školy chodit nesmí.

Tak co? Žiješ v Česku a taky tě něco překvapilo nebo šokovalo?

Napiš do komentáře a budeme se na tebe těšit na lekci nebo v newsletteru a nebo na offline akci Mluvím česky v hospodě.

Tak jo, měj se hezky, čau!

Transcript:

Docela rozumíš česky, ale když mluvíš, zní to tvrdě, zní to moc správně, zní to možná roboticky.

Dneska ti ukážu tři filler words, tři výplňková slova, která když budeš používat, budeš znít víc česky. Budeš mít pocit, že zníš líp.

Já jsem Eliška, zakladatelka slowczech a společně s 20 lektorkami ti v 1 to 1 lessons anebo immersion programu pomáháme konečně mluvit v reálném životě.

Mám pro tebe tři slova. Pro každé slovo ti dám dvě nejtypičtější použití, co já si myslím, a dám ti situaci, kde to můžeš říct, a konkrétní příklad.

Takže, slovo jedna je NO.

No, no, no, no. První možnost je, když hledáš slova, když přemýšlíš, když váháš, když si nejsi jistý nebo jistá.

Například sedíš s kamarádkou někde v restauraci, u stolu, v práci a ona se tě zeptá, jestli chceš zůstat v Česku nebo se vrátit do svojí země.

Dívá se na tebe a ty nevíš, co říct a chceš přemýšlet. A tak řekneš, no, to je fakt těžký.

Dáš si pauzu, nadechneš se, přemýšlíš, no, to je fakt těžký. A tím říkáš, tím no, že přemýšlíš, dej mi chvilku, dej mi moment. A zůstáváš v konverzaci.

Když je ticho, konverzace končí. Když přepneš do angličtiny, konverzace v češtině končí. Takže no je takovej time-giver.

Získáváš čas.

Druhá možnost, kdy můžeš použít no, ale takový krátký no. No, přesně tak.

Je souhlas, je potvrzení. Je takový jo, ano, souhlasím, no, přesně tak. Takový jasný ano.

Příklad, stojíš s kolegou u kafe, v práci. A on říká, je těžký mluvit česky, lidé mluví rychle. A ty to máš stejně, cítíš se stejně.

Ale nechceš dlouhou odpověď, tak řekneš, no, přesně tak. Je to krátké, je to lidské, je to takové spojovací. Ono tě to spojí s tím kolegou.

A pořád jsi v rozhovoru, protože jsi řekl, řekla svůj názor. Takže, no, přesně tak.

Slovo číslo dva, jako.

Jako je, jako v angličtině, like, it's like, kind of like. Mám dvě situace. První je ten brainloading.

Zase hledám slova, přemýšlím, nevím, váhám. Například s kamarádkou nebo s kamarádem přemýšlíte, jestli kempování první týden v červnu je pro vás, pro oba možné. A ty říkáš, hej, jako, možná to bude.

Podívám se do kalendáře, zeptám se manželky, jestli děti něco, blablabla. Hej, jako, možná jo. Hej, jako, nevím.

Zase přemýšlím a dávám tam nějaký slova navíc, které nemají význam, ale zůstávám v konverzaci. Dávám najevo, že jsem tady, přemýšlím, rozumím, nejsem ztracená. Zůstávám v kontaktu.

První situace. Druhá situace. Plynulost řeči.

Takže vyprávím příběh, třeba sedím s kamarádkou v kavárně a vyprávím příběh o svém minulém rande. Měla jsem rande, ale nechci říkat, šli jsme do vinárny, dali jsme si víno, víno bylo dobré.

Chci tam trošku přidat plynulost a takovou tu neformálnost, rytmus, chci znít přirozeně.

Tak říkám, no, hej, my jsme šli jako pozdě, jako spolu, a pak jsme šli jako do kavárny, nebo do vinárny, promiň.

No a tyjo, jako bylo to drahý, ale jako dobrý. Je to jako like, it's like.

Možná to nemáš rád, nebo ráda v angličtině, já taky ne, ale je to taková ta neformálnost. Určitě to nepoužiju na konferenci, že?

Tak a než ti řeknu třetí, poslední slovo.

Jestli máš rád tyhle filler words a chceš víc vysvětlet, mít z příkladů víc slov, tak se ti bude líbit Real Czech Starter Kit, najdeš tam deset českých filler words, najdeš tam Stop Freezing Toolkit a najdeš tam tři situace.

V pekárně, v zásilkovně a v tramvaji nebo autobuse. Co kdo říká, co ty můžeš říct, co to znamená, jak reagovat, různé možnosti. A všechno je to pro tvůj reálný život.

A teď to poslední, třetí slovo je prostě. To je oblíbené slovo mého otce. A dokonce jeden kamarád mojí maminky říkal prostě jako.

Dvě dohromady. Prostě jako. To je prostě jako blbý.

To už je moc. Prostě. Můžeš použít, když to je taková emoční pravda, když nechceš nic vysvětlovat, nechceš nic analyzovat, nechceš se omlouvat.

Například je večer, měl jsi dlouhý den, někdo tě zve na pivo a ty řekneš Ne, sorry, ne, prostě nemám energii. Nebo to je prostě život. Jenom říkám takhle to je a tečka.

Nic dalšího nevysvětluju. To je prostě tak. A druhá možnost, kdy můžeš použít prostě, když opět, je to takové striktní slovo, striktně řekneš ne.

Nebo striktně řekneš jo. Jako konec debaty. Prostě ne.

Máte nějakou diskuzi, debatu, někdo ti říká Hele, je to jinak, nesouhlasím a co takhle a tahle možnost. A ty teď víš, že už nechceš dál debatovat. Prostě ne.

Prostě tečka. Prostě ne. Nebo prostě jo a basta.

Je to konec, uzavření. Takové striktní slovo. Tak a teď další krok pro tebe už není učit se víc, víc slov, víc gramatiky, ale dovolit si to začít používat.

A právě k tomu tě chci pozvat do Immersion programu, kde společně trénujeme přesně to, co teď ve svém životě, v českém životě potřebuješ, aby konverzace byly konečně místo, kde se cítíš dobře, přirozeně, bez paniky a bez stresu. Jestli ti to dává teď smysl, informace najdeš na slowczech.com. Těším se na tebe, měj se hezky, uč se česky a čau!

🎧 Listen while reading: Open episode 324

Transcript:

Ahoj! Čau! Jak to jde? Já jsem Jindra a jsem lektorku ve slowczech. Mám pro tebe skvělý video na téma rychlý rande.

A budeme spolu trénovat otázky, které jsou praktický při seznámení. Tak, jdeme na to!

Hele, Šárko, víš, že malé děti se naučí jazyk bez gramatiky, bez učebnic. A ještě dobře vyslovují.

Jo, to vím, Eliško, ale já jsem dospělá a často nemám čas, nemám energii se učit od rána do večera česky.

To nepotřebuješ. Je ale jedna věc, co můžeš dělat jako děti. Být v kontaktu s jazykem každý den.

A fakt, pět minut stačí.

Ale mě to samotnou nebaví.

Proto existuje komunita slowczech Lab, místo, kde si každý den najdeš něco zajímavého.

A co třeba?

Třeba pravidelné Zoom lekce s lektorkami slowczech, kde fakt jenom mluvíme, anebo krátké úkoly a diskuze na Discordu.

To zní dobře. A máte tam ještě něco?

Hm, samozřejmě. Máme ještě bonusová delší videa a podcasty, včetně transkriptu.

Hm, a teď mám otázku, kde to všechno najdu, Eliško?

Samozřejmě na webu www.slowczech.com/Lab.

Jdu tam?

Super!

A nemá partnera. A tak přemýšlí. A přemýšlí.

Hm, co budu dělat?

A má nápad. A říká. Půjdu na rychlý rande.

Jde na rychlý rande. Crr, crr. Začínáme.

Máte pět minut na seznámení.

Přijde první muž. A Gábina si myslí.

Je ten ne, je moc starý.

Přijde druhý muž.

Je ne, ten taky ne, je moc mladý.

No a přijde třetí muž. A Gábina si myslí.

Hm, to je fešák, ten je sympatický. Líbí se mi.

A začnou si povídat.

Dobrý den. Budeme si tykat? Ptá se Gábina. Já jsem Gábina.

Jo, těší mě, super, já jsem Karel. Taky mě těší.

Karel se ptá.

Je to tvoje první rychlý rande?

Jo a jsem nervózní. Co ty?

Já jsem taky nervózní.

A kde pracuješ, Karle? Ptá se Gábina.

Já pracuji v hotelu.

Gábina si myslí. To bude určitě manažer.

Karel si myslí. No, nejsem manažer, já jsem číšník.

A ptá se.

Kde pracuješ ty?

Gábina říká. Já jsem manažerka, já pracuji ve firmě.

A sportuješ? Rád, ptá se Gábina.

Karel říká. Jo, já rád sportuju.

A myslí si. Hm, hlavně se rád dívám na fotbal na televizi.

A co ty? Ptá se. Taky ráda sportuješ?

Gábina říká.

Já ráda běhám.

Gábina se ptá.

Jsi extrovert nebo introvert?

Já jsem, já myslím, jsem extrovert.

A co ty? Jsi extrovert nebo introvert?

Gábina říká. Já jsem asi taky spíš extrovert.

A mám další otázku.

Vaříš? Rád?

Karel říká. Jo, já vařím rád.

A myslí si. Hm, vařím tak asi spíš čaj.

A ptá se. Vaříš ty ráda?

Jo, já vařím ráda a vařím italskou kuchni.

No a chodíš? Chodíš rád do kina?

Jo, já moc rád chodím do kina. A ty?

Já taky.

A jaké máš rád filmy? Máš rád horory? Máš rád romantiku? Máš rád historické filmy? Nebo máš rád sci-fi?

Karel říká. Já mám rád sci-fi. A taky mám rád horory. Mám rád sci-fi a horory.

A nemám rád romantiku. A nemám rád historické filmy.

A co ty? Gabena říká.

Já mám ráda romantiku. Mám ráda romantické filmy. A mám ráda historické filmy.

A nemám ráda horory. A nemám ráda sci-fi.

A ještě mám jednu otázku.

Máš rád zvířata?

Karel říká. Jo, mám rád zvířata.

A myslí si? Mám rád hlavně rybičky v akvárku.

Co ty? Máš ráda zvířata?

Gabena říká. Jo, mám ráda psi.

Končíme.

Tak jo, díky moc.

Taky děkuji. Měj se.

Taky se měj. Třeba se ještě potkáme. Tak čau.

No a Gabena jde domů a myslí si.

To byla hrůza. To byla katastrofa. To byla moje smrt.

Já jdu radši na pizzu.

Líbilo se ti video na téma rychlí rande?

Chceš se naučit nebo si natrénovat další otázky, který můžeš použít při seznámení?

Jestli jo, tak se mnou pokračuj ve slowczech Lab.

No a jinak se měj moc hezky a čau.